Something about something

Takže, co bych vám asi tak... Po delším (asi pětiminutovém) váhání jsem se rozhodl k založení vlastní internetové stránky. Moc lidí jí asi neuvidí, ale komu to vadí. Kvalita stránky je taková jaká je a komu se to nelíbí, ať mi ..... ...... . Moc toho tady zatim nemám, ale časem se to možná zlepší. Pokud máte dobrý nápad na obohacení mé stránky, mailněte na alik@volny.cz .

ZALOŽENÍ STRÁNKY: Dejme tomu: 01.01.2000

	Nedělní chvilka poezie...
Šel mravenec po cestě, nesl kousek dřívka, přejel jsem ho na kole, vytekla mu střívka.		To jsem takhle operoval, se zápalnou směsí, tělesné mé ostatky teď kolemjdoucí děsí.	Mámo, táto vyndejte mě z pračky, nebo ze mě za chvíli budou samí sračky.
	Jedna velká potvora vkročila k nám do dvora, vícekrát již nevkročí, má motyku v obočí.

A nyní, malá bajka...

Šla myška s červeným šátkem po poušti. Šla dlouho a dlouho, až dostala obrovskou žízeň. Po několika dnech cesty narazila na studnu. "Studno? Můžu se napít?" zeptala se. "Ano, ale musíš mi dát svůj červený šátek" odpověděla studna. Myška si řekla, že šátek je po babičce a radši se rozhodla jít dál. Po několika dnech cesty zemřela na nedostatek tekutin. Zanedlouho šla pouští jiná myška. Šla dlouho a dlouho, až dostala obrovskou žízeň. Po několika dnech cesty i ona narazila na studnu a zeptala se jí, zda se může napít. Studna jí odpověděla stejně jako předchozí myšce, že ano, ale chce za to šátek. Myška si řekla, že i když je šátek cenné dědictví, život je důležitější. Rozhodla se tedy dát studně to, co požaduje. Napila se tedy a šla dál. Po několika dnech však i ona zemřela žízní.

A poučení? To je hlavně pro ženy: "Ať dáš či nedáš, stejně chcípneš!!!"

Tak to jsem já...

Jméno: Alík von Pirkenhammer Přezdívka: Alík Pohlaví: male (ne malé!!!) Barva vlasů a očí: na fotce Znamení: blíženec Zvláštní znamení: zuby ("mírný" předkus) Závislosti: vzduch, voda, alfa záření z monitoru Oblíbené rčení: "Jsi blbá, dej si facku!" Nejoblíbeněkší filmy: Big Lebowski, filmy s Jackie Chanem a Arnoldem Schwarzeneggerem Nejoblíbenější knihy: vše od Tolkiena a Pratchetta Nejoblíbenější hudba: QUEEN, Pink Floyd, Beatles a oldies Nejoblíbenější hry: The Legend of Kyrandia, Betrayal at Krondor, Doom: Hell on Earth

První technikou, se kterou jsem se ve svém životě setkal, byl inkubátor. Zde je možno hledat příčiny mého dnešního okouzlení vším, co alespoň trošku bliká, pípá, bzučí, nebo se alespoň kovově leskne. Mým prvním zařízením disponujícím aslepoň malým displeyem byly digitální hodinky značky Kvarts, koupené u vietnamců za 50Kč. Hodinky byly vzápětí podrobeny detailnímu zkoumání, při němž bylo zjištěno, že po vyjmutí baterky se přeruší veškeré funkce přístroje a také to, že složit ten vietnamskej vergl zpět je nad síly obyčejného člověka. První setkání s přístrojem alespoň vdzáleně připomínajícím počítač se konalo na Vánoce v mých, dejme tomu, 8-mi letech, kdy jsem dostal TV konzoli, taktéž ŠMEJD IN CHINA. Mým prvním vítězstvím nad technikou byl fakt, že jsem tento zázrak techniky rozebral a opětovně složil v průběhu pouhých několika hodin (pravda, onen zázrak měl všeho všudy tři části). Následovalo okouzlení nad změtí různobarevných čtverečků a nad úžasnými zvuky, které by úspěšně napodobil snad jen křišťálový lustr jedoucí ze schodů Petřínské rozhledny. Tuto kapitolu mého života uzavřelo vlastnictví opravdového počítače...

Tím počítačem byl božský Amstrad CPC464 s 64Kb operační paměti. Och, jak ůžasný to byl stroj. Programování ve skvělém BASICU, to byla teprve zábava. A co teprve ty hry, úžasná grafika, nepřekonatelné zvuky. A co terpve zvuk záznamu a čtení s kazety. Do dnes leží tato mašina na skříni v mém pokoji a občas, v záchvatu nostalgie, je dokonce zapojena do elektrické sítě a podrobena důkladné pařbě Harrier Attacku a Fighter Pilota.

Ovšem, přišla chvíle, kdy mě i Amstrad začal nudit a já se začal poohlížet po něčem jiném. Jennoho dne po, zběžné prohlídce místních bazarů, jsem v jednom z nich objevil 486ku. Nedočkavě jsem letěl domů a rodičům naznačil, že díky koupi zmíněného počítače by se z jejich syna mohl stát nadějný programátor, později snad konkurent samotného Billa Gatese. A bylo. S otcem jsme se rozjeli do bazaru, ubohý rodič obětoval třináct tisíc a já si svůj poklad vezl domů. Pro upřesnění, konfigurace mého prvníhp PC byla 486DX2/66, 4 MB RAM, 270 MB HDD, 256KB VGA, 14" monitor. V mých očích zázrak, v očích jiných v té době průměr. Jak šel čas, kromě hraní her jsem se začal zaobírat vnitřnostmi mého křemíkového přítele. Zabýval jsem se jími tak důkladně, že jsem je jednoho dne poslal do křemíkového nebe. Prostě a jednoduše jsem vodhulil desku i s procesorem. Ostatní součásti byly díkybohu v pořádku. Teď jenom honem rychle sehnat něco jiného. A taky že ano. Kamarád mi nabídl zapůjčení 386SX/20 na dobu neurčitou. S tímto jsem vydržel jen chvíli. V jednom z mých inženýrských záchvatů vzal totiž za své i zdroj.

Nastala chvíle klidu. Dlouho předlouho mi trvalo, než jsem sehnal nový zdroj. Spolu s novým zdojem jsem získal i 386DX/33. Jeden by neřekl, ale 13Mhz udělalo své a já byl na nějakou dobu spokojen. Ovšem pouze na nějakou dobu. Jak šel čas, sehnal jsem si 386DX/40. Díky rychlosti tohoto stroje jsem se mohl vrhnout na programování v Borland Pascalu, konečně. No konečně, pravdou je, že s timhle krámem jsem musel vydržet hodně dlouho.

Další a zatím posledním compem v řadě bylo a je Intel Pentium 100. V době koupě bylo jeho rychlost neuvěřitelná a jeho cena nehorázná. S tím, jak čas přibýval, výkon ubýval a dneska bych tu bednu nejraději vyhodil z okna. Je vám asi jasné, že TOHLE opravdu není rychlý comp. No jo, ale co dělat, když nejsou peníze. Nedávno jsem se tedy rozhodl, že to přetaktuju a hle. Ze stovky pentia jsem udělal stodvacítku. A když jsem shledal, že počítač se chová stabilně, přetoktoval jsem procesor ještě o řád vejš. Ano přátelé, ze svého P100 jsem udělal P133. Samozřejmě, chlazení se nyní děje pomocí dvou větráků. Jinak bych to asi spálil. Další nedávno sehnanou věcí do počítače je modem. Teda modem. Jestli se tomu dnes tak dá říkat. Ono TO je totiž 17 let starý a dosahuje TO maximální rychlosti 2400 baud. To znamená asi 300 b/s. Děs a hrůza. Ale za 50Kč, proč ne? Zatím poslední upgrade počítače má podobu síťové karty. S kámošem jsme propojili počítače a vařbíme po síti. Jen tak mimochodem, síťovky jsou z bazaru a stály 60Kč.Taky dobrý, ne? A málem bych zapoměl, konečně mám pořádnej HDD. Stošedesátka vyměněna za 8,4 GB, slušnej skok, co? Jak je vidět, můj počítač je vlastně jeden velkej šrot...

Na závěr bych chtěl podotknout, že všechny upgrady od štyryvosmi až po penťáka měly podobu desky s procesorem, případně pamětí. Konfigurace mého dnešního PC se stěží dá přečíst bez úsměvu na rtech: Intel Pentium 133Mhz, 16 MB RAM, 8,4 GB HDD, 2MB S3 VIRGE /DX/GX, 16x CD-ROM, 14"monitor, zvuk. ESS 1868 3D AUDIODRIVE a 3,5" FDD.

Tak to byla historie mého okouzlení technikou.